V 19. století fungoval palác jako rakouské velvyslanectví a pobývala zde řada českých i rakouských umělců, kteří přišli do Itálie za studiem či inspirací (Postl, Weirich, Machytka, Dítě, Levý ad.)
Ve zdejším klášteře (nezachoval se) byl roku 1367 krátce uvězněn kazatel Jan Milíč z Kroměříže - poté s omluvou propuštěn a dostalo se mu i nejrůznějších poct, včetně rozmluvy s papežem (Urban V.)
Od r. 1712 byl titulárním kostelem kardinála Wolfganga Hannibala von Schrattenbach (olomoucký biskup), který ho také nechal opravit. Kostel stojí na jednom z nejstarších bohoslužebných míst v Římě.
Od roku 2012 je titulárním kostelem českého kardinála Dominika Duky.
Na projekční přípravě i na realizaci této významné památky se v ateliéru, který vedl architekt Nicola Salvi, podílel také brněnský architekt František Antonín Grimm.
